

Kysané zelí
Kysané neboli kyselé zelí je příloha, která se během zimy často servíruje k masovým pokrmům a za svou popularitu vděčí skvělým účinkům, které má na zdraví, i vynikající kyselé chuti.
Jedna z nejznámějších specialit chorvatské kuchyně, která se bez kysaného zelí neobejde, je mnohými milovaná sarma, na niž se používají celé listy, zatímco k masu, vepřovému kolenu, jelitům nebo různým klobáskám se nejčastěji servíruje kysané zelí krájené.
Kyselé zelí je neopominutelnou součástí zimních zásob a jako takové se připravuje na konci léta, aby se na podzim a v zimě stalo součástí spižíren plných zdravých domácích potravin. Samotné zelí není složité vypěstovat, poskytuje křupavé hlávky, které můžeme konzumovat syrové, vařené nebo je můžeme nakládat. Díky obsahu vitamínů C, A, B i B12, ale i železa, magnezia, vápníku a mnoha jiných minerálů, které našemu tělu umožňují nerušené fungování, platí zelí za zeleninu, kterou je dobré často zařadit do jídelníčku.
Zelí se nejčastěji nakládá na drobno nakrájené nebo po celých hlávkách. Na kvašení se vybírají pevné tvrdé hlávky a pozornost se věnuje také jejich velikosti, aby se posléze do jejich listů snadno dala zamotat sarma. Příprava zelí k nakládání zahrnuje odříznutí kořene a košťálu, jedno jestli se chystáte zelí krouhat nebo nakládat celé, u hlávek, jež se krouhat nebudou, se vzniklá dutina vyplní solí. Proces probíhá ve speciálních plastových nebo dřevěných nádobách, na jejichž dno se nejprve nasype sůl, posléze se přidá nakrouhané zelí, bobkový list a kuličky celého pepře a následně celé hlávky. Sud se doplňuje tlustou vrstvou krájeného zelí a jeho obsah se průběžně stlačuje, aby zelí začalo pouštět šťávu. Po několika dnech by měl být v sudu dostatek šťávy, aby zakrývala jeho obsah, pokud tomu tak není, do sudu dolijeme slanou vodu. Nádoba se překryje utěrkou a zatíženým poklopem. Zelí se nechá stát nejprve přibližně týden při pokojové teplotě a následně v chladu sklepa nebo spíže. Během kvašení se sud pravidelně kontroluje a odstraňuje se případná plíseň, která se na povrchu může utvořit. Pokud je potřeba, do sudu se dolévá slaná voda. Po měsíci až dvou je kvašené zelí hotové a k jídlu.

Rasol
Kvašení se od nepaměti používá jako oblíbený způsob uchování domácích potravin na období zimních měsíců, a to zeleniny i ovoce sklizeného na vrcholu zralosti a odloženého na podzim a zimu, kdy příroda odpočívá.
Mezi mnoha druhy zeleniny, které se tímto způsobem zpracovávají, najdeme i zelí, jehož kyselé listy, ať už celé nebo na drobno nakrájené, pak rádi jíme k masovým pokrmům. Na rozdíl od většiny naložených zásob na zimu, kysané zelí nevznikne přidáním octa, ale kvašením zelné hlávky v roztoku vody a soli. Během kvašení zelí uvolňuje vlastní šťávu, ze které při smíchání se solným roztokem vznikne rasol, šťáva z kysaného zelí, která je bohatá na vitamíny B, B12, C, E a K a také různé minerály, jež se ze zelných listů uvolňují.
Rasol je jedinečný pro správné trávení a obnovu střevní mikroflóry, starší generace jej pravidelně užívaly za účelem čištění organismu a posilování imunity. Také se přidával do různých polévek a perkeltů. Díky nezpochybnitelnému přínosu kyselého zelí i vzniklého nálevu na organismus, si sudy se zelím vozili námořníci na dlouhé plavby, aby jim pomáhal proti mnoha různým nemocem, které by je mohly postihnout.
Samotný rasol vzniká během kvašení zelí ve slaném roztoku, k čemuž je nutný čas a teplo. Nejčastěji se fermentuje bílé zelí, umyté a očištěné hlávky, ze kterých se vyřízne košťál, se plní solí, pěchují do sudu a opatrně stlačují. Naplněný sud se zakryje utěrkou a zatíží závažím, které obsah dále stlačuje. Po přibližně týdnu kvašení při pokojové teplotě a případném dolévání slané vody podle potřeby, se nádoba se zelím přesune do chladu a nechá stát pár měsíců, aby mohla fermentace v klidu pokračovat. Kromě kyselého zelí, které je skvělou přílohou k masovým pokrmům, je i šťáva z něj (rasol) skvělým doplňkem stravy. Navzdory nezpochybnitelným blahodárným účinkům na organismus se s úpadkem praxe kvašení zelí v domácích podmínkách pomalu stává zapomenutým lékem lidového léčitelství.